Léčba nemocných s nemalobuněčným karcinomem a mutacemi genu receptoru epidermálního růstového faktoru

Při lecebne rozvaze po stanoveni diagnozy je v soucasnosti snahou vybrat pro nemocneho s nemalobuněcným karcinomem (NSCLC) lek, u ktereho je prokazano, že je ucinný u nadoru, který nese urcite morfologicke a/nebo molekularně geneticke znaky. Na přelomu druheho a třetiho tisicileti se v terapii NSCLC zacaly uplatňovat preparaty biologicke lecby, ktera zasahuje selektivně do nitrobuněcných pochodů v nadorove buňce. Preparaty biologicke lecby působi na nadorove buňky jiným mechanismem než standardni chemoterapie. Biologicky cilena lecba se někdy take nazýva cilena molekularni terapie. Receptor pro epidermalni růstový faktor je transmembranovým receptorem s tyrozinkinazovou aktivitou, který ma významnou ulohu v regulaci buněcneho cyklu, v diferenciaci, proliferaci a přeživani buněk. Jeho trvala aktivace spolu s aktivaci nasledných signalizacnich drah může přispivat k maligni transformaci a stimulovat procesy vedouci k růstu, invazi, metastazovani a angiogenezi. Jednou z možnosti, jak jeho funkci ovlivňovat, a tim dosahnout protinadoroveho ucinku, je zablokovani jeho intracelularni tyrozinkinazove komponenty. U nemocných s NSCLC, u kterých se vyskytuje geneticka abnormalita – mutace genu pro EGFR, je nejucinnějsi lecba tyrozinkinazovými inhibitory (TKI) EGFR.